O mně
Mé jméno je Adéla Přikrylová a jsem tatérka. Věnuji se různým typům a stylům tetování, uměleckému tetování přes jizvy a tzv. Paramedical tattoo, konkrétně tetování realistických prsních dvorců a bradavek ženám, které podstoupily operační zákrok, tzv. mastektomii. Když jsem poprvé začala uvažovat o tom, že bych chtěla tetovat, věděla jsem, že chci jednou kromě estetického a kreativního tetování i pomáhat ženám, které si prošly právě mastektomií, a moci jim tak pomocí tetování navrátit prsní dvorce s bradavkami zpět, jelikož to osobně považuji za velmi důležitou tečku za náročnou prací plastických chirurgů. Toto tetování totiž dokáže ženám navrátit radost a sebevědomí, což mě upřímně velmi těší a naplňuje.
Od malička jsem si skoro pořád kreslila, malovala nebo něco kreativního vyráběla a všichni z mého okolí předpokládali, že se budu chtít vydat nějakým uměleckým směrem, ale já tuto možnost odmítala, jelikož jsem kresbu a malbu považovala spíše za koníček než za obor, kterému bych se mohla věnovat pracovně. Vždy mě to táhlo k medicíně a zajímala mě psychologie. Chtěla jsem tudíž pomáhat lidem buď jako lékařka nebo jako psycholožka. Když jsem se ale učila na přijímací zkoušky na medicínu, začala jsem se sama sebe víc a víc ptát, jestli dělám správné rozhodnutí a jestli tím neztratím důležitou část sebe, která dělá mě mnou a o které jsem v té době ještě nevěděla, jak moc důležitá pro mě je. Zároveň co se týká fyziky, vím, že pro tento předmět nemám úplně přirozené vlohy. Vlastně je pro mě, s trochou nadsázky, jednodušší uvěřit, že jde o magii, než že bych si dokázala vysvětlit leckteré fyzikální jevy a vzorce jinak 🙂. Takže jsem se nakonec přece jen rozhodla vydat jinou cestou – cestou umění.
PROČ PRÁCE TATÉRKY
Při práci tatéra se používají sterilní předměty, jehly a pomůcky, dezinfikované prostředí, kam se člověk podívá, a zároveň je práce tatéra velmi zodpovědná a opatrná, což musím říct, že se mi líbí. Zároveň spousta lidí si nechává vytvořit tetování na základě nějakých svých zážitků, ať už dobrých, nebo špatných, a tatér je pro svého klienta často takovým psychologem. S tím rozdílem, že obor tetování je obohacen o kreativitu, kresbu a umění.
Takže jaká je moje vize a jak mohu svým klientům pomoci jako tatérka? Mám moc ráda chvíle, kdy ke mně přijde člověk, který se má fajn a chce na sobě zkrátka nějakou hezkou ozdobu pouze pro radost, bez nějakých vážných důvodů, jelikož mu je nepřeji. Ale pokud ke mně přijde klient, který má pro tetování speciální důvod, ráda mu vytvořím kousek umění na kůži, který bude mít rád, bude jeho součástí a bude vytvořen například na památku toho, že zažil určité skvělé období, které chce mít stále u sebe na paměti, nebo na znamení toho, že nějaké těžké chvíle překonal, anebo že v sobě od této chvíle najde sílu jim čelit.
STUDIUM
Vystudovala jsem bakalářský titul z umění (BcA.), konkrétně v oboru 3D animace, vizualizace a VFX, kde jsem měla čas věnovat se kresbě – objevila jsem zde také digitální kresbu a další věci, jako je 3D modelování apod., které využívám i ve své práci – jelikož při tvorbě tetovacích návrhů se používá nejen klasická kresba či malba, ale v dnešní době právě i zmíněná digitální kresba a příprava motivů v grafických programech. A abych nebyla jen nepraktický umělec, měla jsem potřebu si ještě dodělat titul Ing. z ekonomiky.
Po úspěšném absolvování rekvalifikačního kurzu na tatéra a získání osvědčení jsem se začala tetováním zabývat více do hloubky a zúčastnila jsem se půlročního uceleného semináře u zkušeného tatéra Lukáše Poláčka v Praze, který byl zaměřený na velmi populární, oblíbený a moderní styl tetování – černobílé realistiky lidských portrétů.
Později jsem absolvovala individuální seminář u známého tatéra Jakuba Procházky „Woodyho“ ze studia Woodhill Tattoo, který byl zaměřený na pokročilé techniky barevného tetování.
JAK JSEM SE DOSTALA K TETOVÁNÍ
Už před lety, na střední škole, jsem byla tetováním velmi fascinovaná. Nemohu upřímně říct, že bych byla úplně uchvácená všemi motivy a styly pouze proto, že jde o tetování, to bych lhala.
Nejvíce jsem obdivovala barevná a realistická tetování. Ale cesta k profesi tatéra a certifikátu (osvědčení), respektive cesta k rekvalifikačnímu kurzu na tatéra, byla velmi nákladná. Aby se člověk mohl vůbec ucházet o místo v takovém kurzu, musí napřed projít rekvalifikací či studiem na obor kosmetika, takže to v té době pro studentku střední školy nebylo možné.
Po první vysoké škole (BcA.) jsem se chvíli začala věnovat grafickým pracím a nad tetováním začala znovu přemýšlet, zda by bylo reálné se touto cestou vydat
V hlavě mi přibývalo více a více otázek, které mě ohledně tetování zajímaly a na které jsem neznala přesné odpovědi. Postupně jsem se dostala do fáze, že když jsem kreslila tužkou, pastelkami, když jsem malovala akrylovými nebo akvarelovými barvami, čím dál častěji jsem si říkala, jaké by to asi bylo, kdybych tento obrázek nekreslila pastelkami nebo nemalovala barvami, ale tetovala ho inkoustem někomu do kůže. A nakonec jsem se rozhodla zjistit způsoby, jak se tatérkou stát.
Má cesta začala v Krnově, ve studiu Tattoo Zone u uměleckého tatéra Iva Výbocha, kde jsem pod jeho vedením vytvořila své úplně první tetování. V ten moment jsem se do tetování zamilovala a věděla, že to je konečně ta správná životní cesta a věc, kterou se chci zabývat.
Na tetování mě velmi nadchlo to, že při něm člověk musí hlídat více věcí najednou, pracuje s různými typy kůže a podmínky k tetování nejsou nikdy stejné, což vyžaduje větší soustředění oproti například kresbě, a tudíž mě tato činnost dokáže opravdu hodně „vtáhnout“ do práce. To znamená, že při tetování téměř nevnímám čas – dokážu pracovat i 9 hodin v kuse, což se mi u málokteré činnosti stává. Záměrně proto nemám ve studiu viditelné hodiny.
CO MĚ V ŽIVOTĚ TĚŠÍ
Věcí, které dělám, které mám ráda a které se mi v životě líbí, je spousta, tak tu zmíním alespoň část. Jsem člověk, který miluje barvy, a bez barev si život upřímně nedokážu představit, stejně jako bez květin a slunce. Myslím si, že svět by byl bez barev, slunce, květin a přírody hodně smutným místem, stejně jako bez hudby.
Pocházím z malé vesničky nedaleko Prahy, miluji přírodu, les, hory a výlety. Les je pro mě místo, které mi vyčistí hlavu od ruchu dnešní rychlé digitální doby a stresu.
Velmi si vážím hodných, slušných a hlavně autentických lidí, obecně čisté lidskosti, jelikož mi přijde, že se toto v dnešní době bohužel trochu vytrácí.
Líbí se mi, když má člověk něco, co ho tak nějak charakterizuje, má nějakou svou vášeň a něco, co ho v životě naplňuje. Mám ráda zvířata, sport, fitko, cestování a ohňostroje. Fascinují mě tornáda (můj sen je ho někdy vidět, z dostatečné vzdálenosti, naživo), ráda hraji na klavír a mám slabost pro hezké hrnečky. Káva v pěkném hrnečku mi pak chutná zkrátka ještě líp 🙂. Velice ráda kreslím. Kresba je jeden z takových mých ventilů, při kterém vypnu vnímání. Nejraději kreslím pastelkami a baví mě složité, barevné, realistické kresby. Mám ráda, když je pro mě kresba dostatečně složitá, aby byla výzvou.
V uměleckém tetování mě nejvíce baví barevná tetování, také když mohu tetovat mnou navržený motiv, abstrakty na míru a tetování přes jizvy, jelikož mě baví, že i za náročných podmínek jde udělat hezké tetování, které člověku přinese radost, že jizva zmizela a místo ní má něco pěkného 🙂